space for creation na Blog.cz

Vytvořila jsem nové portfolio pro svoji tvorbu. Je to dělá v blog.com a myslím, že se to docela vyvedlo:)

Tak jak se vám líbí?

Tak další přírůstek. Jde o tričko pro slečnu, co se se svým hafanem věnuje agility. Obrázek karikatury onoho pejska jsem dostala včetně barev, komentáře a popisků. Byla to moc fajn práce.

Nové letní tílko, motiv na přání pózující majitelky. Ne vždycky se poštěstí získat fotku trika i s brilantní modelkou:)

Po čase zas jedno tričko, dárek, moc příjemná věc.

Zadáním byla konkrétní kaligrafie s drakem.

Tak, zas utekl nějaký ten čas a obrázky na ploše se začaly hromadit. Takže jsem si konečně sedla a umístila je jak do Ateliéru v trapu, tak sem.

První dva jsou tílka, kterých se mi jen těžko vzdává, vážně se mi líbí. Modrá barva udělala báječné pozadí pro hory a modlitební praporky, to je motiv, který jsem jednou dělala i sobě. A to šedo-hnědé mi přišlo tak harmonicky přírodní, že jsem na něj dala mandalu, kterou jsem použila před několik dny. Takže vlastně nic nového...

Tohle je polštář. Po semináři jsem si řekla, že potřebuju nějaký pěkná polštář, který bych mohla brát sebou na akce a tábory do spacáku. A protože jsem jeden malý měla, koupila jsem povlak, přešila ho (moc velký a navíc zip...) a namalovala na něj tuhle mandalu, kterou jsem viděla v jednom obchůdku na tunice. Doprostřed jsem vrazila monádu, protože tam prostě musí být:)

No a poslední je tričko na cvičení s obrázkem stylu kudlanky. Ta fotka jako předloha je mnohem hezčí. A je správně. Tady mi to nějak ujelo... A prvotní plán byl úplně jiný, ale tohle se z toho prostě vyvrbilo. Tak třeba je to dobře.

Nějak dobu jsem už nic nenapsala, a protože jsem se začetla do kamarádova blogu, řekla jsem si: Už několik týdnů máš na ploše ty fotky, tak to konečně napiš!

Tentokrát krátce o další etapovce, co jsem zavedla na kung fu tréniních pro děti. Vloni jsme měli kamínky s pěti zvířaty, jestli si vzpomínáte. Dotáhli jsme to zhruba na dva, tři kamínky pro každého. V září jsem se rozhodla s tím nepokračovat, protože přibila polovina nových tváří a tak jsem chtěla něco nového. A hlavně: nesoutěžního, což se splňovalo už vloni a navíc více týmového.

Přemýšlela jsem a přemýšlela a nakonec jsem se rozhodla pro mosty. V kung fu mají důležitý význam, který jsem jim krátce nastínila, jen aby trochu pochopili, proč zrovna mosty. Myšlenka je taková: máte břeh. Potřebujete se dostat na druhý. Abyste toho dosáhli, musíte postavit mosty. Sami to ale nezvládnete, sami postavite úplně kraťoučký, ale vy potřebujete až na druhou stranu. Nakonec vznikla upravená verze (z důvodu prostoru na nástěnce - bylo by potřeba dlouhý pruh papíru na mosty, který by nástěnku několikrát přesahoval) kdy jde o jeden most z několika cihel (kousků, polen...) a aby bylo možné přejít, je třeba ho postavit. Most je rozdělen na několik částí. Pro to, aby dítě mohlo nakreslit část mostu (uvnitř jednoho políčka), zavedli jsme charakteristiku "dnes na tréninku překročil svůj stín". Dostane fixu a jde kreslit.

Jak jste si asi všimli, je to celé pojaté dost symbolicky. Pro ty menší je to prostě etapovka, kdy překonávají nějakou řeku, ti starší v tom vidí nebo cítí to pozadí. Počátek jejich "Cesty" tvoří tady ten hnědý papír s mým "kreativním dílem"... a znak pro "začátek". Je tam taky jeden most, aby zhruba veděli, jak vypadá a taky jsem tam prostě chtěla jeden nakreslit:D

No a tohle je už papír pro tvorbu vlastního mostu s rozdělenými políčky. Povšimněte si prosím natrhané vody z modrého papíru...

A to je pro dnešek vše, snad se vám líbila krátká exkurze do dětského tréninku. Možná, že příště vyfotím i celou nástěnku a kus stavějícího se mostu:)

Tak jsem zase malovala bojové tričko, tentokrát tai ji s milým pózujícím majitelem. Kdybych byla profík, už bych si mohla vytvořit řadu bojových triček:-D Zjistila jsem, že už jich pár bylo, odhaduju to na deset a v blízké budoucnosti mě čeká jedno wing chun a dvě taekwonda. Tyhle motivy uplně zbožnuju:) Novinka je taky dámské tričko s tygrem a nápisem schovaný drak, schoulený tygr.

Tepláky s drakem pro švagra

Pro většinu z nás to byla první cesta do Asie, takže na autobusovém nádraží se mísilo nadšení s nervozitou a očekáváním dlouhé cesty. Z Vídně jsme letěli do Moskvy, odtud do Hong Kongu. Každý si celkem asi 15 hodinovou cestu krátil jinak; hráli hry na počítači v sedadle, pouštěli si filmy nebo, a to hlavně, spali.
Jednou za čas se malé letadýlko na monitoru v chodbičce letadla posunulo o pár milimetrů na dlouhém oblouku Moskva-Hong Kong. Jakmile jsme se ocitli nad Čínou, zírali jsme z okýnka. Dokonce jsme zahlédli Velkou čínskou zeď. Ale přistání v Hong Kongu byl zlatý hřeb celého letu: úžasné ostrovy, vysoké kopce, mrakodrapy… Monitory v opěradlech promítaly přistání a nikdo nemohl odtrhnout oči.

První dojmy z města byly různé, pro Evropana většinou ale šokující. Někteří chtěli hned domů, jiným se ještě houpal žaludek z letadla, další se cítil jako doma. Každopádně nás přivítalo neuvěřitelné horko a dusno, kapající klimatizace všude na ulicích, takže jakmile jste zvedli hlavu, abyste zjistili, co to na vás proboha kape, připadali jste si jako mravenec u paty obrovské stavby, nijak zvlášť udržované, kde z každého okna kouká klimatizace a kape na ulici pod sebou. Puch z ulic a restaurací netřeba zmiňovat, v té chvíli všechny přešel hlad a říkali si: Jak si na tohle zvyknu? Pokoje našeho hostelu většinou neměly okna, občas ledničku a klimatizaci, žádné skříně. Třílůžkový pokoj měl pouze dvě postele. Pokud jste si chtěli v koupelně umýt ruce, museli jste vlézt do vany, abyste se vešli. Někteří měli celou koupelnu jako sprchový kout a odtok vedle záchodu.

Po tomto kulturním šoku a prvním jídle, kde vám k pití donesou horkou vodu a vy sedíte pod klimatizací, takže venku je 35 a uvnitř 18, ani člověk nepostřehl jak, stal se jakýmsi celkem toho živého organizmu jménem Hong Kong. Metro bylo úžasným záchytným bodem (tak čisté metro jste ještě neviděli!), v parku jsme byli jako doma a všude přítomní cvičící Číňani na nás mávali a ukazovali palec nahoru: "Kung fu! Good!". Obchod se zbraněmi jsme téměř vykoupili. V chrámech jsme zapalovali tyčinky, v restauracích zkoušeli všechno nové (a pak se občas pěkně divili. Víte, že fresh egg je syrové vejce? A kosti jsou samozřejmě ve všem. Ale pořád lepší kosti, než vnitřnosti.) a skoro každý den se plavili přes moře do té lepší části Hong Kongu. Možná někdy v té době se někteří z nás zamilovali.

Pár dní po příletu a překonání časového rozdílu jsme se šli registrovat na Hongkongský šampionát. V hale přepychového hotelu jsme vyfasovali polokošile s logy velikosti XL a větší, program soutěže o velikosti knihy a visačky na krk. Druhý den jsme se metrem přepravili do haly a už v devět hodin ráno startoval náš nejmladší, desetiletý Filip. Na ploše šesti koberců jsme se střídali celé dopoledne. Ti, co necvičili, fandili s kamerou nebo uklidňovali pocuchané nervy. V jedenáct hodin bylo slavností zahájení, nastoupení zemí (jako malá olympiáda!) a rozhodčích. Také se představili VIP hosté, mezi nimi mistr Tang Tung Wing a Wu Bin, trenér čínské reprezentace. Až do večerních hodin se závodilo, a to velmi úspěšně. Dlouhá doba přípravy se vyplatila. Atmosféra byla velmi ojedinělá a příjemná. Všichni se s námi chtěli fotit, povídat (čínsky nejlépe) nebo si vyměnit nějaké suvenýry. Dostali jsme různé pozvánky do dalších zemí a navázali přátelské vztahy. Když někdo cvičil, obyčejně ho sledovali a fandili i cizinci. Před každým startem se závodník dostavil ke stolu pořadatelů, kde sestavili daný blok závodníku podle pořadí a odvedli celý štrúdl ke koberci. Celou dobu se o ně pak průvodce štrúdlu staral a říkal, kdy kdo přijde na řadu (většinou čínsky). Občas se starty posunuly, takže kdykoliv šel kolem stolu náš sifu, někdo na něj volal "Jerry, Jerry!" (čínsky Jiří, kdybyste to nepoznali) a hned ho začlenili do dalšího bloku, který měl ihned závodit. V jenom případě byl napsaný špatný start ještě deset minut před začátkem daného bloku a zkuste si čínsky mluvícímu pořadateli vysvětlit, že chybíte na listině! Po veleúspěšném dni nás druhý večer čekala slavností večeře a ukázky cvičení a za pár dní jsme už frčeli směr Čína. Na hranicích si nás vyfotili a termokamerami zjistili, jestli nemáme SARS a přes největší město, co jsme snad viděli, Guangzhou (a to už konečně byla pravá Čína! Špinavé ulice, ženy prodávající kuřata v kyblech jako rychlé občerstvení, cedule kompletně v čínštině), jsme se dostali do Dingushanu. Jestli jste někdy viděli filmy se zelenými kopci a skalami vystupujícími z jezera, teď jste to měli před sebou na živo. Národní park Sedm hvězd byl úchvatnou podívanou a večeře na terase u nočního jezera s osvětlenými skalami se nám zapsala do paměti.
Druhý den jsme si udělali celodenní výlet v národním parku v Zhaoqingu a třetí den
jsme dojeli do Foshanu, městu, kde má Ip Man i Wong Fei Hung svoje muzeum. Viděli jsme lví tanec (většina to znala z filmu, takže to byl neopakovatelný zážitek), strom přání, chrám předků… Večer jsme se
vrátili do Hong Kongu a byli nadšení z čistoty, která v Hong Kongu panuje ve srovnání s Čínou. Ale tři čínské dny byly jedním z nejlepších zážitků, špína nešpína. V posledních dnech jsme navštívili ostrov Lantau, kde stojí Big Buddha za hranicí dlouhého schodiště. Někteří pokračovali výletem do kopců, jiní jeli lodí zpět do města. Nutno říct, že na Lantau nás donesla obrovská lanovka, kdy prověšené lano bylo v obloucích mezi jednotlivými vrchy kopců a pohled dolů nikomu nedělal dobře. Další lanovkou jsme se poslední den dostali do Ocean Parku, kde jsme měli utratit poslední peníze. Šlo o zábavní park s úžasným akváriem, show s delfíny, živou pandou, horskou dráhou, houpající se lodí, kolotočem, divokou řekou ("You might get wet" psalo se u vstupu. Ve skutečnosti jsme pak všechno ždímali.) a rozhled z balónu. Když jsme pak večerním autobusem jeli zpět do hotelu, zabalit poslední drobnosti a nákupy z nočních trhů a všechny nové zbraně, při pohledu na usínající Hong Kong na nás padal splín. Kdy se sem zase podíváme? A bude to vůbec někdy? V porovnání se šokem při příletu jsme teď Hong Kong někteří doslova milovali, i když další se těšili domů. Hřebík do rakve nám zasadil přestup v Moskvě, kdy jsme se najednou objevili v kabině vedle tlustých, nepříjemných Evropanů, namísto věčně usmívajících se a přátelských Číňanů, což nás napoprvé dost překvapilo (představte si hlouček Číňanů, kteří vám chtějí pomoct a vůbec jim nevadí, že mluví čínsky a netuší, co chcete). V jídle v letadle už nebyly kosti, dostali jsme limonádu a ne horkou vodu a
kolem už nebyla úžasná harmonie vysokých mrakodrapů, rozpadajících se špinavých domů, puchu z kuchyň, chrámů, parků, zeleně, kung fu všude, kde vás napadne, úžasných lidí a nových známých, lidí které máte rádi a sami doma se najednou cítíte opuštění a místa, kde se člověk brzo začne cítit doma.
To všechno je Hong Kong.