19. ledna 2010 v 23:51
|
Nad šálkem čaje
Je hrozně hodin, teda jedenáct a já se poslední dobou snažím odbourat "zkouškový režim", to znamená chodit spát ráno, probouzet se na oběd a pořád to nějak nejde.
Právě jsem dopsala článek o naší kung fu škole a vážně doufám, že to není hloupost, musím si to ještě párkrát přečíst.
Představte si, jak rychle rostou! Moji kung fu děti budou v únoru dělat zkoušky na bílý pásek. Ten si já osobně pamatuju ze všech snad nejlíp. Pak až poslední dva nebo tři. Ale ten první je prostě první a tak jim to hodlám zavřit, ať si pamatují ty nervy, strachy, dřinu a pak tu obrovskou radost. Minulý pátek mi V říkal se sklopenou hlavou: Ty, Verčo, myslíš si, že bych mohl... eh... dělat před velkýma prázdninama zkoušky na bílej? Co? A tvářil se jako při popravě, jako že už řekl moc:) A já mu povídám: No to nevím, hele, ale možná to bude dřív, než si myslíš. Znáte to, jak se člověk uvnitř hrozně trhá smíchy? No a když jsem jim pak na nástupu řekla, že zkoušky mají za tři týdny, začal V objímat kamaráda, co stál vedle a pak někteří běhali po tělocvičně a křičeli radostí:-O Pak jsem jim řekla, že je nikam nepustím a byl klid:)
Zavedli jsme novinku. Dlouho jsem přemýšlela, že chci zavést nějakou etapovku. Určitě ještě zavedu Strážné anděly. Ale teď jsem chtěla něco jiného, víc účelného a vzpomněla jsem si na bobříky. Já teda nikdy do skautu nechodila, ale některé nápady se mi líbí. A tak jsem zavedla bobříky. Teda ne úplně bobříky. Ale pět zvířat, což je přímo v tom kung fu systému, takže to není nic vycucaného z prstu. Budou je sbírat do konce školního roku a pak přejdou v záři na pět elementů. Přemýšlela jsem, jaké jim dám mety, těch pět met, a nemohla vymyslet nic, co by postihovalo všechno, o co v kung fu jde. A tak jsem se rozhodla, že si každých svých pět met zvolí sám. Napsali je písemně a už je mám doma. Například: seskočit z podia bez zastavení, přestat se bát rotující tyče, naučit se rozštěp, zlepšit se, naučit se formu, naučit se kop XY, udělat bílej pásek. Upřímně, hodně mě potěšila jejich volba. Hodně tím ukázali a já se tomu jen culila, je to super. Těch pět zvířat už mám taky: kdysi jsem ve Walesu v ezoterickém obchodě nahrabal hrst průhledných skleněných kamínků různé barvy, jako mají v Ikei. Každá z pěti met má jedno zvíře podle jeho povahy: dynamický duch draka, odvážná síla tygra, majestátní měkkost jeřába, hbitost pantera, rychlé ruce hada. Například drak, dynamický duch, patří k metě "bílý pásek" pro toho, kdo si ji napsal. Dostane modrý kamínek s bílým znakem "drak", který jsem nahoru namalovala a dopis pro něj osobně, motivující ale pobízející jít dál. Možná ho přeložím a ten kamínek nahoru zalepím do vosku jako pečeť... ještě nevím...
No, tak takhle. Dětem se ten nápad líbil, že budou sbírat bobříky. Oni jsou super, hned se nadchnou pro všechno, co jim předhodím. Měla jsem na ně hrozný štěstí, na cvrčky. A to nemluvím o všech těch historkách... jednou, asi dva měsíce, co u nás byl J, jeden z těch dvanáctiletých povídá při zkoušení toerie, kdo je to sifu a co to znamená. "Takže ten, pán, ten pán, to byl SIFU? Ten pán?" nadšení v očích. Ale není nad hlášku: "Zvířata hung garu?" "Tygr a bagr!"
Nemám sílu si to po sobě číst, snad případný čtenář přežije překlepy... ještě musím pročíst Pro Kung Fu nemusíte do Číny, stačí na Václavskou....
(Tiger in water by Eleihna, deviantart)
